OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ještě než se začnu pouštět do delších polemik, chci říci, že tento kotouček obsahuje vše, co bych od dobré české punk-rockové skupiny očekával. Rozjařenou atmosféru, pěkně jedoucí a přímočarou rytmiku, silnou melodiku, která se vám rychle prožere do mozku a nechce se jí ven, nadhled v textech a navíc jako bonus se tu nabízí i saxofon, jenž v celkovém vyznění skupině dodává na zajímavosti a svéhlavosti.
Nebudu zastírat, že když jsem viděl jméno skupiny, název CD a velmi nevzhlednou grafickou úpravu coveru, se kterým si někdo zjevně dal příliš málo práce, přistupoval jsem k této placce s lehkým despektem. O to větší bylo překvapení, když kolem mě kotouček plný odlehčeného punkrocku Mňágovsko-Znouzího střihu po prvním poslechu příjemně prosvištěl a já si ho celkem rád pustil i podruhé. Hned zpočátku mě svoji velmi živou atmosférou posadil na měkký prosluněný trávník letního festivalu, dal mi pivko do ruky a vykouzlil spokojenou a pohodovou atmosféru. Úplně jsem cítil, jak mi líný větřík čechrá vlasy a vyčaroval touhu si VOLANT v dohledné době na nějakém letním festivalu poslechnout. „Točte se pankáčové“ obsahuje jedenáct punk-rockových pecek, které provzdušňuje výrazný saxofon. Při pozornějším poslechu vás zaujme baskytara, jež je zvukově vypíchnuta nad elektrickou kytaru a nese většinu melodických linek. Jestli na něco VOLANTi talent mají, tak je to právě celkem jednoduchá chytlavá melodika, která vás strhne a zapíše se vám do podvědomí už při prvním poslechu. Jedním dechem se asi sluší říci, že jestli na něco skupina talent nemá, pak je to zpěv. O melodické čistotě se může zpěvákům leda zdát, na druhé straně mi to v tomto žánru nikterak nevadí a asi to i k punku patří. Texty jsou mixturou životních patálií, hospodského lamentování, v omezené míře i sociální kritikou s „žánrovým nadhledem“.
Svoje kvality VOLANTi předkládají hlavně ve třetí věcičce, jež nese název „Balada o ruských vlašťovkách“, disponující výmluvným textem a povedenou linkou saxofonu. Následuje věcička s velmi mňágovským závanem na začátku „Vole, vše je stejný“. Asi nejsilnější skladbou celého „Točte se pankáčové“ jest pětka „Sváťa Šváb je anarchista“ – zde bych asi viděl těžiště celého alba. Na druhou stranu zde nenarazíte na výrazně slabší skladbu, všechny vládnou určitou vlezlou punkovou hitovostí a to nemyslím nikterak ve špatném smyslu. Saxofon dodává skladbám na hravosti a vzletnosti, bez něj by VOLANTi ztratili svoji největší devizu a sklouzli do lehkého nadprůměru podobných skupin, kterých je poměrně požehnaně. Abych nezapomněl, na CD najdete i videoklip ke skladbě „Když už nezahynu“, proudící přesně ve volanťáckém duchu, tedy většina se odehrává na festíku, lidi paří, svítíčko sluní, štípy mouchaj… no vždyť to taky znáte.
„Točte se pankáčové“ je album obsahující vše, co by dobrá česká punk-rocková deska obsahovat měla.
8 / 10
1. Moje jižní Čechy I
2. Přišla dírou v podlaze
3. Balada o ruských vlašťovkách
4. Vole, vše je stejný
5. Sváťa Šváb je anarchista
6. Lehnu si tak na záda
7. Každý správný dnešní člověk
8. Na baru chlapík povídá
9. Z hospody jdu rovnou domů
10. Když už nezahynu
11. Život není žádná láce
12. Pod hospodským stolem
13. Moje jižní Čechy II
Točte se pankáčové (2005)
Paramo, Semtín, Pervitín (2002)
HChKRDTN (1999)
Volant 1. (1997)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Cecek Records
Stopáž: 40:30
Produkce: Zdeněk Šikýř, Volant
Studio: Hostivař
Tohle album se mi fakt moc dobre posloucha a musim se priznat, ze hlavne diky saxofonu,ktery se objevuje takrka v kazde skladbe. Osobne se mi libi mnohem vic, nez Tri Sestry nebo Mnaga, ktere mi to v nekterych momentech pripomina. Taky texty jsou na hodne slusny urovni. Rozhodne nepusobi trapne jak tomu byva u soucasnych popularnich "punkovych" kapel. S Volantama rozhodne Cecek nesahl vedle...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.